Act 21 | CzeCSP | STEP | Když jsme se od nich odtrhli, vypluli jsme. Plavili jsme se přímo a přišli jsme na Kós, druhý den na Rodos a odtamtud do Patary.

Acts 21

Pavlova cesta do Jeruzaléma

1 Když jsme ^▼▼16,10p se od nich odtrhli, vypluli jsme. Plavili jsme se přímo ^{▼▼16,11†} a přišli jsme na Kós, druhý den na Rodos ^{▼▼[přední město stejnojmenného ostrova; jeden z dávných divů světa maják na Rhodu byl zničen dvě st. před Pavlovým příchodem]} a odtamtud do Patary. 2 Našli jsme loď, která plula do Fénicie, ^▼▼11,19 nalodili jsme se a vypluli. 3 Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru, ^▼▼13,4 nechali jej vlevo a plavili se do Sýrie. Přistáli jsme v Týru, ^{▼▼15,3; Mt 11,21!} neboť tam měla loď vyložit náklad. 4 Vyhledali jsme učedníky ^▼▼19,1 a zůstali jsme tam sedm dní. Ti skrze Ducha říkali Pavlovi, aby nevstupoval do Jeruzaléma. 5 Když ty dny uplynuly, ^{▼▼ř.: + vyjdouce,} vydali jsme se na cestu. Všichni i se ženami a dětmi nás vyprovázeli až za město. Na pobřeží jsme padli na kolena, ^▼▼20,36 pomodlili se 6 a rozloučili jsme se. Pak jsme vstoupili na loď a oni se vrátili domů. ^{▼▼ř.: do svého vlastního; J 19,27p}

Pavel odrazován od cesty do Jeruzaléma

Dokončili jsme plavbu z Týru a dorazili do Ptolemaidy. ^{▼▼[48 km jižně od Týru; dnešní Acco]} Tam jsme pozdravili ^▼▼18,22 bratry ^▼▼15,1! a zůstali jsme u nich jeden den. 8 Druhý den jsme vyšli a přišli do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty ^{▼▼Ef 4,11; 2Tm 4,5} Filipa, ^{▼▼[asi zde působil téměř 25 let — 8,40]} který byl jedním ze sedmi, ^{▼▼Sk 6,5} a zůstali jsme u něho. 9 Ten měl čtyři dcery, panny, ^{▼▼1K 7,38} které prorokovaly. ^{▼▼2,17; Sd 4,4; 1K 11,4n} 10 Když jsme tam pobývali už několik dní, přišel z Judska nějaký prorok jménem Agabos. ^▼▼11,28 11 Přišel k nám, vzal Pavlův opasek, ^{▼▼srv. Jr 13,1—11; Mk 1,6; 6,8} svázal si nohy a ruce a řekl: „Toto praví ^▼▼8,29! Duch Svatý: Muže, jemuž patří tento opasek, Židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají do rukou ^{▼▼28,17; Jr 33,24; Mt 17,22} pohanů. ^{▼▼ř.: národů}“ 12 Když jsme to uslyšeli, prosili jsme Pavla my i tamní bratři, aby nevystupoval do Jeruzaléma. 13 Tu Pavel odpověděl: „Proč pláčete ^▼▼20,37 a trápíte mé srdce? Vždyť já jsem připraven nejen nechat se svázat, ale i umřít ^{▼▼20,24; Fp 2,17} v Jeruzalémě pro jméno ^{▼▼5,41; 9,16} Pána Ježíše.“ 14 Protože se nenechal přesvědčit, přestali jsme naléhat a řekli jsme: „Děj se vůle Páně!“ ^{▼▼Mt 6,10!; 26,42; Ef 5,17}

15 Po těchto dnech jsme se připravili na cestu a vystupovali do Jeruzaléma. 16 Šli s námi také někteří učedníci z Cesareje a vedli nás k jednomu z prvních učedníků, jistému Mnasonovi z Kypru; u něho jsme se měli ubytovat.

Setkání v Jeruzalémě u Jakuba

Když jsme přišli do Jeruzaléma, ^{▼▼20,16; [den či dva před Letnicemi]} bratři nás radostně přijali. ^▼▼15,4 18 Druhý den šel Pavel s námi k Jakubovi ^▼▼12,17 a přišli všichni starší. ^▼▼11,30 19 Pozdravil je a vyprávěl ^▼▼14,27 jim podrobně všechno, co Bůh skrze jeho službu ^{▼▼1,17; 20,24} učinil mezi pohany. ^{▼▼ř.: národy} 20 Když to uslyšeli, oslavovali ^{▼▼4,21; 11,18} Boha a jemu řekli: „Vidíš, bratře, kolik ⌈tisíc Židů⌉ ^{▼▼ř.: desetitisíců (L 12,1) mezi Židy} uvěřilo a všichni jsou horliteli ^{▼▼22,3; Ř 10,2; Ga 1,14} pro Zákon. ^{▼▼15,5.24} 21 O tobě se doslechli, že učíš ^▼▼v. 28 všechny Židy, kteří žijí mezi pohany, ⌈aby odpadli⌉ ^{▼▼ř.: odpadnutí} od Mojžíše, ^▼▼6,14 říkaje, aby neobřezávali své děti ^{▼▼[tj. chlapce; biblická obřízka se vždy týkala chlapců]; 1K 7,18n} ani ⌈se neřídili⌉ ^{▼▼ř.: nechodili} zvyky ^{▼▼15,1; 26,3; 28,17; L 2,9} svých otců. 22 Co teď? Nepochybně [se musí sejít shromáždění, neboť] uslyší, že jsi přišel. 23 Udělej tedy to, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří ⌈na sebe vzali⌉ ^{▼▼ř.: mají na sobě} slib. 24 Ty vezmi s sebou, dej se očistit s nimi a zaplať za ně, aby si mohli dát oholit hlavu. ^▼▼18,18 A všichni poznají, že na tom, co se o tobě doslechli, nic není, nýbrž že i sám řádně žiješ, zachovávaje Zákon. 25 Pokud jde o pohany, kteří uvěřili, usoudili jsme a napsali ^{▼▼var.: poslali jsme} jim, [aby nic z toho nezachovávali kromě toho,] že se mají vystříhat masa obětovaného modlám, krve, zardoušeného a smilstva. ^{▼▼15,19n.28n}“ 26 Potom Pavel vzal ty muže k sobě a na druhý den se s nimi dal očistit. Vešel do chrámu a oznámil, ⌈kdy skončí dny⌉ ^{▼▼ř.: vyplnění dnů; [tak, aby mohla být připravena oběť]} očišťování a bude přinesena oběť za každého z nich.

Pavel je zatčen

Když se těch sedm dní ^{▼▼[během nichž probíhalo obřadné očištění (Nu 6,9)]} chýlilo ke konci, spatřili ho v chrámě Židé ^{▼▼20,19; 24,18} z Asie. Pobouřili ^▼▼17,13celý zástup, vztáhli na Pavla ^{▼▼ř.: něj} ruce ^{▼▼4,3; 5,18} 28 a křičeli: „Muži Izraelci, ^▼▼2,22 pomozte! Toto je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, proti Zákonu ^▼▼6,13 a proti tomuto místu. Nadto ještě přivedl do chrámu Řeky ^{▼▼[vysloveně zakázané; avšak není důkaz, že by to Pavel udělal]} a znesvětil ^{▼▼24,6; Mt 24,15} toto svaté místo.“ 29 Viděli s ním totiž předtím ve městě Trofima ^▼▼20,4 z Efesu ^▼▼18,19 a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu. 30 Celé město ^▼▼19,29 se rozbouřilo a nastalo srocení lidu. Uchopili Pavla a vlekli ^▼▼16,19 ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány. ^▼▼4,3p 31 Zatímco ho chtěli zabít, ^▼▼26,21 došlo ^{▼▼ř.: vystoupilo (tzn. do věže)} veliteli ^{▼▼J 18,12; ř. chiliarchos — „vůdce tisíce“ [tak byl překládán lat. tribunus militum, který byl velitelem kohorty — tj. asi 600 vojáků (tedy dnešní major či plukovník)]; [dle 23,26 + 24,7 se jmenoval Lysias]} posádky ^{▼▼ř.: kohorta (asi 600 mužů); 10,1p} hlášení, že se bouří celý Jeruzalém. 32 Ten vzal okamžitě vojáky i setníky a seběhl ⌈k nim dolů⌉. ^{▼▼ř.: na ně} Jakmile uviděli velitele posádky a vojáky, přestali Pavla bít. 33 Tu se velitel přiblížil, uchopil ho a rozkázal ho spoutat dvěma řetězy. ^{▼▼12,6; 28,20; Ef 6,20; 2Tm 1,16; Sk 20,23; 21,11} Pak se vyptával, kdo to má být a co učinil. 34 V zástupu vykřikoval každý něco jiného. ^▼▼19,32 Když se nemohl pro ten zmatek dozvědět nic jistého, rozkázal odvést ho do kasáren. 35 Když se Pavel ocitl na schodišti, ^{▼▼v. 40†} stalo se, že ho kvůli násilí lidu museli vojáci nést, 36 neboť celé to množství lidu šlo za ním a křičelo: „Pryč s ním!“ ^{▼▼22,22; J 19,15}

Pavlova promluva k Židům

Když už ho měli odvést do kasáren, říká Pavel veliteli: „Smím ti něco říci?“ On řekl: „Ty umíš řecky? 38 Ty tedy nejsi ten Egypťan, ^{▼▼srv. 5,36} který nedávno ^{▼▼ř.: před těmito dny} pobouřil a na poušť ^{▼▼Mt 24,36} vyvedl čtyři tisíce sikariů? ^{▼▼„mužů s dýkou“ — [židovská strana, která bojovala proti římské nadvládě se zbraní v ruce („sica“ = dýka)]}“ 39 Pavel řekl: „Já jsem Žid z Tarsu ^{▼▼9,11; 22,3} v Kilikii, ^▼▼6,9 občan ^{▼▼16,37; 22,25; 23,27} ne bezvýznamného ^{▼▼[Euripides použil tento výraz o Athénách]} města. ^{▼▼[důležité obchodní středisko, křižovatka cest a univerzitní město]} Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu.“ 40 A když to dovolil, Pavel, který stál na schodišti, pokynul rukou ^▼▼12,17 lidu. Nastalo veliké ticho a Pavel promluvil hebrejským jazykem: ^{▼▼[prav. míněna aramejština, kterou se tehdy v Izraeli mluvilo]; 22,2}